Úryvek z bible numero 2
Když ráno počalo svítati, nutili andělé Lota, nemá-li zahynouti, aby vzal ženu a obě dcery a odešel. A když váhal, vzali za ruku jeho ženu a dcery a vyvedli je za město. Než se však vrátili do Sodomy, řekl jeden z nich Lotovi: „V rovině, která se rozkládá před tebou, se nezastavuj, nýbrž prchni do hor.“ Lot však prosil: „Nalezl jsem milost před tvýma očima a velké jest milosrdenství, které jsi mi prokázal. Ale nemohu utíkati do hor, poněvadž bych zemřel. Hle, nablízku jest malé město, dovol, ať se uchýlím tam a zachráním život.“ „Vyslyšel jsem tě,“ pravil anděl, „a nezničím městečko, o kterém mluvíš. Ale pospěš si, neboť dokud tam nedojdeš, nebudu moci učiniti nic ani se Sodomou.“ Na odchodu anděl ještě pravil: „Kdo chcete zachovati duši, na rovině se nezastavujte a za sebe se neohlížejte.“ A odešel. Když nad zemí vycházelo slunce, došel Lot se svými k městečku. Tehdy počal Bůh bíti Sodomu a Gomoru ohnivým deštěm sirným. Lot vcházel do městské brány, ale jeho žena, která šla za ním, nedbajíc andělovy výstrahy, se ze zvědavosti obrátila. A v té chvíli byla obrácena v solný sloup. Hospodin chrlil v hněvu svém na Sodomu a Gomoru oheň a síru z nebe a zničil ta města se všemi lidmi a vypálil celou rovinu, takže se na ní nemůže ani síti, ani nic vzcházeti, co roste ze země. Jen městu, do kterého vešel Lot, neublížil. Když ráno odešel Abram ze svého stanu u řeky Hebronu, pospíchal k místu, kde včera mluvil s Hospodinem. A pohleděv k Sodomě a Gomoře a na rovinu před nimi, viděl, jak ze země vystupuje dým jako z vápenice. Tak potrestal Bůh rozmařilost a krutost Sodomských a Gomorských a jen Lota, muže spravedlivého, z lásky k Abramovi vytrhl zprostředka zkázy.
