Bitva králů z bible
Údolí Jordánu, Sodoma a Gomora, je úrodné. Jako na každém pohodlném a výhodném místě by tam mnoh lidí chtělo být. Proto se o taková místa svádějí neustálé boje. Jako v politice, ve velkém obchodu, v televizi, populární hudbě, u filmu atd. Každý, kdo chce žít ve „velkém světě“ s tím musí počítat, aby pak nebyl překvapen. Jak uvidíme z vyprávění o zničení Sododmy, Lot zůstal spravedlivým i v tomto prosředí. Ne každý bohatý, mocný a slavný musí být zkažený. I zde se najdou spravedliví lidé. Vidíme ovšem, že se Lot „sveze“ s obyvaleti Sodomy, na které dopadne neštěstíVšichni, kdo se zatím Kedorlaómerovi postavili, pohráli. Každému totiž šlo jen o jeho prospěch – to byla jejich slabina a každého takového jde nějak porazit. Vítězní králové jsou v noci zaskočeni – získali kořist a myslí si, že tím vše skončilo. Abram bojuje za někoho, koho má rád, i v tom je jeho síla. Abram nění zapletený do místních sporů, nikomu nic nedluží, není na ničí straně – proto teď může být rozhodčím, rozhodnout ten boj.Abram si může dovolit bojovat s králi, protože podle Božího zaslíbení patří celá ta země jemu. Proto se s ním také král Sodomy a král Malkísedek setkávají v Dolině královské. Jsou králové a uznávají, že Abram také.Malkísedek je kněz Boha nejvyššího. Zatím to vypadalo, že Abraham je první věřící. Ano, příběh víry jím začíná. Ale nikdo nikdy není „prvním věřícím“. Víru máme vždy s někým společnou a vždy byl někdo věřícím před námi. Malkísedek je navíc král a kněz – takže má jistě i nějaké následovníky, je tu už nějaká „církev“.Tedy, k podstatě víry patří, že nikdo v ní není první ani sám – ani Abram.Malkísedek mluví o Bohu Nejvyšším. jemuž patří nebesa i země. Snad všechna pohanská nábožentsví uznávají nějakého nejvyššího boha stvořitele, který se však podle nich stáh ze světa a místo něj vládnou mladší bohové. Tohoto stvořitele pohané buď neuctívali vůbec, nebo měl třeba jen jeden chrám, který téměř nikdo nenavštěvoval. Když Malkísedek mluví o Nejvyšším, není to asi pro lidi kolem něco neznámého. Ale nikdo krom Malkísedeka a Abrama nevidí důvod tohoto Boha uctívat. Asi jako dnes téměř každý uznává existenci nějaké „nejvyšší síly“, ale svůj život věnuje měnším, přízemnějším věcem.Malkísedek přináší chléb a víno. To sice tehdy byly nejběžnější potraviny (pít vodu bylo v tom horku často o strach, jídelníček nebyl nijak pestrý); přece však Malkísedek vystupuje v příběhu jako předobraz Krista chléb a víno jako předobraz Večeře Páně.Abram si odmítá nechat kořist od sodomského krále. To proto, že každý dar a každá laskavost nás zavazuje, pokud si máme zachovat slušnost a čestnost. Proto má člověk přijímat dary a laskavosti jen od toho, koho si váží, kho má rád a komu CHCE být vděčný. Abram měl v tomto boji úspěch také proto, že nestojí na ničí straně, není do ničeho zapleten. Kdyby od Sodomského krále přijal dar, už stojí na jeho straně. A až vypukne další válka, bude považován za spojence Sodomy. A hlavně: Ten, komu chce Abram za všechno vděčit, je Hospodin.Abram ale také nezapomíná, že jeho zásady jsou jen jeho. Nečeká, že je budou dodržovat ti, kteří v Hospodina nevěří. Proto říká: „Anér, Eškól a Mamre, ti ať vezmou svůj podíl.“
